Zámek v Lipové je jednou z nejohroženějších kulturních památek české republiky.  Tento unikátní zámek byl poprvé odsouzen k zániku již v osmdesátých letech minulého století. Tehdy unikl demolici jen o vlásek. Sám zámek ještě dnes zachráněn není, ale již nyní zde můžete navštívit  barokní zámecký park a zahradu. Ty se již zachránit podařilo, i když i zde nás čeká ještě mnoho práce. Záchranu areálu se daří realizovat také díky Vám, občanům této  země, jimž není cizí pomoc záchraně a obnově našeho národního kulturního dědictví.

  PŘISPĚJTE PROSÍM NA ZÁCHRANU ZÁMKU 

ÚČET 430430430/0600 MONETA MONEY BANK

 

Hlasujte pro nás také na webu Má vlast - Cestami proměn (č. 35)

Zámecký park v Lipové a jeho rekonstrukce a revitalizace (současnost)

Projekt záchrany a obnovy zámeckého parku byl podpořen Evropskou unií z Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj Operačního programu životní prostředí, poskytnutého v roce 2015 Ministerstvem životního prostředí. Dále byl projekt podpořen v témže roce z prostředků Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Severozápad, poskytnutého Ministerstvem pro místní rozvoj. Projekt podpořili partneři obec Lipová a Společnost pro trvale udržitelný rozvoj Šluknovska. Příjemcem podpory je Via Tempora Nova z .s., spolek vlastnící zámecký areál v Lipové. Cílem projektu je revitalizace rozsáhlého území v intravilánu obce.

Vlastní zámecký budova v podobě písmena U obepíná čestný dvůr, na který hlavní zámeckou terasou navazuje barokní parter obnovovaný podle původních formálních vzorů. Uprostřed parteru je barokní bazén a v ose je nově založené rozárium, parter ukončující. Park volně pokračuje anglickým parkem až na úroveň Liščího potoka, který ohraničuje park na východní straně. Směrem jižním od zámku se nachází nově budovaná plocha zámecké zahrady, v jejímž středu je hlavní odpočivná plocha určená pro aktivní odpočinek návštěvníků parku. V tomto prostoru je také koncipováno nové založení nedochované oranžerie a fíkovny. Nejjižnější část parku pak zůstane přírodní enklávou s rybníčkem a přírodním mokřadem (hortus aquaticus). Naproti tomu severní části parku dominuje nově založené habrové bludiště s pohodlnou cestní sítí a středovým rozáriem minor, jako cílovým motivem labyrintu. V následujících etapách bude v této části parku dobudována zámecká štěpnice v jejímž středu bude borůvkárium. 

V březnu roku 2015 byla zahájena fyzická realizace projektu Rekonstrukce barokní zahrady a  parku v Lipové u Šluknova. Cílem projektu je revitalizovat území zámeckého parku a toto území novou výsadbou dřevin a keřů, stejně jako založením nových travnatých ploch znovuoživit a zatraktivnit pro širokou návštěvnickou veřejnost. Prostory zámeckého parku jsou volně přístupné veřejnosti a slouží účelům rekreace i pro kulturní a komunitní akce.

Zámecký park se nachází v nadmořské výšce 370 metrů a zdejší mikroklima je závislé na atlantském proudění vzduchu. To předurčuje druhovou skladbu rostlin v parku i jejich novou výsadbu. Před zahájením revitalizace bylo celé území zanedbané, porostlé náletovými dřevinami a ponecháno od druhé světové války chátrání kulturnímu i biologickému.

Park ve svém vývoji však procházel obdobími, kdy byl příkladnou ukázkou soudobých snah v oboru architektury zahradnictví. Byl tak jistě krajinnou dominantou v polovině osmnáctého století v době budování celého zámeckého areálu za Leopolda Antona Salm Reifferscheidta, kdy byl centrem veškerých krajinných úprav, které se týkaly celého salmovského panství. V této době měl park barokní podobu, vycházející z francouzských módních vzorů, což dodnes dokumentuje barokní zámecký parter lemovaný zdmi se stromořadím, které bylo původně tvarováno do zelených stěn a centrálním barokním bazénem. V této době bylo určujícím prvkem symetrické uspořádání zahrady a parku, oživené výsadbou pestrých květin uspořádaných do náročných ornamentů. Parter byl oživen sochařskou výzdobou i fontánami.

Park byl posléze upravován, stejně jako některé zámecké interiéry, v rokokovém stylu, bližším přírodě. Svého rozkvětu se dočkala zahrada i park i v devatenáctém století, kdy za její podobu zodpovídal Andreas Birnbaum, rodák z Hainspachu, který se ve službách Johanna Salm Reifferscheidta proslavil po celé Evropě (jak se dodnes můžeme přesvědčit na stránkách dobového vídeňského či pařížského tisku). V tomto období dochází nejen k výstavbě nových zámeckých skleníků či rozšíření oranžerie ale i k úpravám zámeckého parku. Ten má v této době již podobu anglického parku. Nutno dodat, že již Leopold Anton svojí koncepcí barokní krajinné scenérie doplněné o aleje, kaple či altány volně stojící v krajině předznamenal budoucí vývoj celého areálu, který volně splýval s okolní přírodou. Anglický romantický park zcela opouštěl barokní symetrii a snové nálady hledal především v křivkách cestní sítě a malebných zákoutích kolem starých stromů. 

Dvacáté století pak znamená postupnou degradaci parku i zahrady. Tato devastace vyvrcholila koncem století, kdy byl park takřka celý pohlcen náletovou zelení a zámecká zahrada postupně propadla těmto dřevinám nulové druhové i estetické hodnoty, čímž se vytvořila jednolitá, zcela neprostupná a nepřístupná houština.

V tomto stavu zámecký areál převzal nový majitel, který se snaží pomocí dotačních titulů z fondů EU navrátit místu jeho původní účel a význam. Budovány jsou nové cesty pro návštěvníky, obnovovány jsou opěrné zdi a v následujících fázích rekonstrukce parku bude vybudováno i zázemí pro návštěvníky. Obnovena bude i oranžerie a fíkovny, stavby, které by měly sloužit k výchovným a edukačním programům. V programu revitalizace parku je vysázeno celkem přes jedenáct tisíc nových stromů a keřů. Jsou vysázeny celé nové scenérie bosqueta, habrového bludiště či rozárií. Zcela nově, avšak takřka na původním místě, bude založena štěpnice (sad) a na jih obrácené opěrné parkové zdi budou oživeny nově založeným experimentálním vinohradem, který bude nejseverněji položeným na našem území. Ošetřeny byly stávající stromy a vysázeny nové výsadby vzácných stromů tak, jak tomu bylo v době barokní. Celý koncept se tak snaží formou vhodných reminiscencí nejen navrátit parku jeho původní podobu, ale akceptovat i jeho postupný vývoj a především neustrnout v muzeálním klišé a využít tristního stavu parku z konce dvacátého století k jeho novému oživení pomocí aktuálních výrazových forem. Park tak bude procházet dalším vývojem, neboť je to živý organizmus, stále se vyvíjející a mající svým návštěvníkům co nabídnout ve všech ročních obdobích.